uvodni

 

 

Poliklinika na Halasově náměstí 1 na Lesné je významné zdravotnické zařízení sloužící nejen pro občany městské části Brno-sever. K jeho otevření došlo 29. srpna 1974.
V roce 2005 byla poliklinika převedena z majetku státu na město Brno, které ji následně svěřilo do správy městské části Brno-sever.
V současnosti na poliklinice působí na 40 lékařů 15 specializací, návštěvníkům jsou
k dispozici zdravotnické i jiné služby a nachází se zde také detašované pracoviště
podatelny Úřadu městské části.

Rozhovor s Davidem Kudlou, hlavním architektem rekonstrukce polikliniky - 31. květen 2018

Budova polikliniky, postavená podle návrhu Libuše Kopřivíkové (1968-1971) v rámci občanské vybavenosti sídliště Lesná, je umístěna v jižní části sídliště, s přístupem od okrskového centra.
Poliklinika Lesná byla slavnostně otevřena 29. srpna 1974, jako součást občanské vybavenosti sídliště Lesná, součástí byla také lékárna. Od poloviny 90. let je zřizovatelem Polikliniky městská část Brno-sever. V roce 2014 byl vypracován projekt na celkovou modernizaci budovy, se záměrem započetí stavebních prací v roce 2015. Objekt je hodnotným dokladem architektury občanské vybavenosti obytných souborů, dokončovaných v 70. letech 20. století. Kvalitní kompozice, kombinace kvalitních dobových materiálů, výtvarné objekty součástí architektury. Společné prostory interiéru jsou díky dobré údržbě v dobrém stavu, dochované původní povrchy – obklady stěn (dřevo, keramická mozaika, cihelné pásky) a podlahy (žulová dlažba). Budova je umístěna na terase nad hlavní komunikací – ulicí Okružní, odkud je pohledově dominantní, s obrysem panelových domů výše a severněji položeného sídliště v pozadí. Půdorys ve tvaru pravoúhle zalomeného zrcadlově obráceného písmene S vnitřními atrii řeší obslužnost, oddělenost a návaznost provozů. Z centrální haly je přístup jak k ordinacím v přízemí, tak do odborných oddělení a vyšetřoven v patře. V částečně zapuštěném podzemí jsou sklady, technické zázemí a vybavenost pro personál, dříve zahrnující také jídelnu. Prefabrikovaný skelet, ztužený monolitickými stropy, je opláštěný zavěšenou fasádou z boletických panelů s parapetní výplní z šedě kolorovaného skla. Spojovací chodby jsou prosklené. (Zdroj: pamatkovykatalog.cz, upraveno podle připomínek Davida Kudly.)

Jaký jste použil koncept při tvorbě projektové dokumentace rekonstrukce Polikliniky Lesná?
U Polikliniky Lesná pro nás nebylo důležité, zda jde nebo nejde o památkově chráněný objekt, protože architekt by měl ke každé rekonstrukci přistupovat s pokorou a měl by nalézt to, co se z hlediska dlouhodobého užívání stavby ukázalo jako špatné řešení, a to pak napravit. A naopak by umět také nalézt to, co je řešeno dobře, a to zase posílit. Proto v naší kanceláři vstupujeme do všech projektů rekonstrukcí s respektem k původnímu autorovi.

Jak jste přistoupili k realitě, že se v rámci Polikliniky Lesná jedná o stavbu, kterou někteří vnímají jako vyjádření nevzhledné socialistické architektury?
Bourat umí každý, ale vypíchnout to, co je dobré, to je kumšt. U polikliniky jsme tehdy (byť to byl dům s typickými prvky socialistické architektury jako jsou boletické panely) zastavili verzi, že by se měla zateplovat kontaktním systémem. Po dlouhých dekádách let se na fasádě z boletických panelů totiž objevuje spousta vad, a proto má boletický panel velmi špatný zvuk. Přestože byly v zahraničí v době výstavby polikliniky skleněné fasády zcela běžné, u nás to bylo úplné novum a architekt musel velmi lobovat za to, aby na jeho stavbě mohla vůbec být skleněná fasáda. V tehdejší době to byl jakýsi výraz luxusu. Po revoluci se s tímto typem skleněné fasády objevila velká nespokojenost vhledem k jeho technickým vadám. Náš pohled nebyl tak negativní – na poliklinice se nachází spousta zajímavých detailů – stačí se třeba podívat, jak konzola přechází přes cihelnou zeď, točité schodiště se soklem ve 1.pp vytváří podstavec a skleněný kvádr na ně může krásně dosednout. Velmi zajímavé jsou také dvě atria. Kdyby měla být poliklinika navržená dnes, tak ji tímto způsobem určitě neuděláme, protože tento způsob řešení je z dnešního hlediska velmi energeticky i prostorově náročný. Má tak smysl podobné realizace zachovávat, protože takováto velkorysá stavba již dnes nemůže vzniknout. a má taky historickou hodnotu – doklad socialistické architektury. Lesná je fenomén a architektonická hodnota Polikliniky Lesná je nedoceněná.

Na jaké problémy jste při projektování rekonstrukce narazili?
Co se ukázalo jako vážný problém je dispoziční charakter – poliklinika je bludiště. Nevím, proč architektka polikliniky přistoupila k takovému řešení. Určitě na to měl velký vliv tehdejší pohled na medicínu, jako např. pozorujeme u pediatrie – to byl svět sám pro sebe a měl být zcela oddělen od dospělých. V dnešní době máme jiný přístup, záleží nám více na tom, aby pediatrie byla správně včleněna do celého komplexu polikliniky – aby to maminka s kočárkem neměla komplikované a mohla jít do lékárny a pak hned třeba pro odběr krve. Poliklinika je ideálně nachystaná na to, aby tam mohl fungovat systém ochozu jednoduchými zásahy, který tam také postupně aplikujeme.

Jaké řešení na poliklinice naopak oceňujete?
Velmi oceňujeme v interiéru použité materiály – nalezneme zde mozaiku, která je dnes pořád drahým materiálem a na poliklinice ji naleznete ve všech chodbách. Mozaika je v takovém stavu, že dnes nepoznáte, kdy byla osazená – a to tam je od počátku a vypadá pořád dobře. U jiných analogických staveb, kde není použitá mozaika, ale například omítka, dochází brzkému opotřebení a musí se pořád opravovat. Líbí se nám také systém zelené mozaiky a dřevěného obkladu. Dřevěný obklad slouží k tomu, aby skryl vedení elektra. To je skvělý systém, protože posilování elektřiny a slaboproudu je ve zdravotnictví velmi frekventovaná záležitost. Ve všech nemocnicích jsou požadavky, aby tato média byla přístupná, protože když se koupí nový přístroj, který potřebuje daleko větší energetickou zátěž, než je stávající, aby se mohl jednoduše zapojit. Na naší poliklinice to jde jednoduše, protože veškeré kabely jsou skryty za dřevěným obkladem a jsou tedy lehce přístupné – na tehdejší dobu se nám toto řešení zdá nadčasové. Navíc barevná kombinace použitých materiálů je výborná. Na poliklinice se také nachází netypická svítidla a staré hodiny, které se běžně v socialistických stavbách nepoužívaly. Na těchto detailech je vidět, že architektka polikliniky vybírala výjimečné věci.

Jaké jsou vaše inspirační zdroje?
Samozřejmě jsme do rekonstrukce zahrnuli prvky, které jsou klíčové pro zástavbu sídliště Lesná a byly použité i na poliklinice: např. červený kabřinec. Upustili jsme však od původní kombinace šedo-modré (skleněná fasáda) a červené barvy (kabřinec), kterou vnímáme spíše jako danost tehdejší doby, kdy stavební průmysl neumožňoval více variant, a proto jsme zvolili elegantní černou s červenou. Černých skleněných fasád z tehdejší doby je velmi poskrovnu, na rozdíl od modrých a modrošedých fasád, kterých se objevila spousta. Chtěli jsme ještě více zdůraznit kvalitu domu, a proto jsme zvolili černou, která je skutečně noblesní. Inspirovali jsme se například architekturou Karla Pragera, který na Projektovém ústavu hl. m. Prahy použil černou barvu. Spojení noblesní černé s červeným kabřincem je dle našeho názoru posílení estetické kvality objektu správním směrem. Fasádu lemují bílé pásy – svrchní a spodní – což je zachování původního konceptu, tedy dvě bílé linky a mezi tím skleněná fasáda. Sklo není vlastně úplně černé, ale jedná se o dokonalé zrcadlo, které odráží stromy a oblohu, takže nikdy se nejedná o jednolitou čerň. Celá poliklinika pak stojí na červeném podstavci z kabřince, jako na červeném základě.

V tuto chvíli ve městě Brně probíhají další rekonstrukce původně socialistických objektů s boletickými panely – na Šumavské se také přistoupilo k černé variantě. Nehledali jste inspiraci také zde?
Ano, máte pravdu, je to jeden z našich inspiračních zdrojů. Na této stavbě jsme analyzovali použitou černou barvu, abychom si ověřili její chování na reálné fasádě. Naopak jsme si věřili, že by nebylo vhodné do skleněné fasády zakomponovávat jinou barvu, jako se to stalo u tohoto objektu. Podle nás to rozbijí krásnou novou skleněnou fasádu. Je ovšem ještě předčasné soudit, protože podobným způsobem se mají rekonstruovat i zbylé dvě budovy trojčat, a nakonec v celém kontextu to může být správné řešení. Poliklinice by ovšem takovéto řešení uškodilo.

Miriam Kolářová, místostarostka MČ Brno-sever

rekonstrukce vizualizace 
Vizualizace: DKarchitekti